website about talented and beautiful Vonda Shepard

Kapitola 3 (pátek) ,,Vstávat…..ospalče…je 11 hodin“ Vzbudil mne Vondin hlas. Otevřela jsem oči. Vonda stála na de mnou v joggingovém oděvu, Rechee ležel na mně, a měl na pohyb stejný názor jako já….ani se nehnul. Oba jsme se podívali na Vondu. ,,No tak, mazlíčkové….šup, šup z postele… snídaně-no možná spíš oběd je na stole….“ Usmívala se Vonda. Na jídlo jsme slyšeli oba……Během několika minut jsme byli u stolu. ,,Kdy se vlastně vracíme do NY?“ Podívala jsem se na Vondu, která nás spokojeně pozorovala z pohovky. ,,Buď zítra, dneska nebo až v neděli? Jak chceš…..“ nespouštěla ze mě oči. Pak vstala a přešla ke klavíru, usadila se a začal hrát….. Vstala jsem a sedla jsem si vedle ní. Počkala až dám ruce na klaviaturu a pak jsme hráli společně….. Bylo to jako kdybych si vzpomínala na něco, co moc dobře znám….pokračovali jsme pořád dál, jedna písnička střídala druhou….. Hodiny odbili 2 hodinu, když jsem šla dělat kafe… Uvelebili jsme se i s kávou na terase, kde bylo dnes docela příjemně…Pozorovali jsme moře, jak se tam tak válí… tiše jsme dopili a já šla dát hrnky do myčky a Vonda se uvelebila znovu na pohovce…. Natáhla se a Rechee si k ní vlezl…..Já jsem zapnula myčku. Vonda usnula…. Já jsem si sedla s notebookem ke stolu a zkontrolovala jsem si poštu a stáhla jsem fotky ze včerejší návštěvy u Richmonda a z koncertu…. Vyšli opravdu skvěle. Pak jsem se usadila v křesle proti pohovce a usnula jsem.. Když jsem otevřela oči ležela jsem přikrytá na pohovce s Recheem v náručí. Vonda seděla u klavíru a něco skládala…už se šeřilo. ,,Teda tomu říkám, odpočinkový den…..“ zamumlala jsem jak jsem se zvedala z pohovky. Vonda mne nevnímala. Došla jsem do kuchyně, nalila jsem si vodu a došla jsem zpět .. Rechee na mně koukal a pak zamířil ke dveřím, bylo jasné proč a tak jsem vodu položila na stolek a vyrazila jsem za ním ke dveřím. Prošli jsme kolem zahrady a zamířili k nedalekému útesu. Rechee spokojeně pobíhal kolem mě… ve vzduchu už bylo cítit, že zima končí…. ,,Ally….Rechee…..“ Zaslechla jsem. ,,Tady….. u útesu..“ Otočila jsem hlavu k blížící se Vondě. ,,Nechtěli jsme tě rušit…..“ Vonda došla až ke mně……. ,,To je od vás moc hezké… koukám, že Rechee je tu spokojený, co?“ ,,Jo je tu klídek….“ Usmála jsem se. ,,Nenudíš se tu????“ Zeptala se starostlivě Vonda. ,,Ne, co tě napadá…“ řekla jsem popravdě. Vonda si mne přeměřila aby se ujistila a pak se usmála…. ,,Nezajedeme se podívat do města? Chtěla bych si ještě dokoupit notový papír a tak.“ Navrhla. ,,Můžeme….“ Kývla jsem. Došli jsme tedy zpět do domu, oblékli se a vyrazili jsme do centra L.A.,kde se nacházel i Vondin oblíbený obchodní dům. V prvním patře, kde bylo oblečení jsme se nezdrželi, rovnou jsme zamířili do patra s hudebninami. Ve chvíli kdy jsme vešli mi bylo jasné proč se tu Vondě tak líbí.. Byli tu snad stovky kytar, pianina, klavíry, saxofony, flétny….všechno, prostě všechno…. Procházela jsem mezi kytarami a u každé jsem se zastavila a důkladně jsem si je prohlížela. Vonda se bavila tím, že mně s Recheem pozorovala. ,,Líbí se ti nějaká??“ Zeptala se po chvíli… To jsem zrovna brala do ruky gibsonku 200, která zněla naprosto dokonale. ,,Tahle je třeba fakt úžasná.“ Pronesla jsem zasněně…..pak mi došlo proč se vlastně ptá. Podívala jsem se na ní…. ,,To přece nejde….“ Řekla jsem. ,,Proč by to nešlo, musíš mít pořádnou kytaru, na cvičení, předpokládám, že si se mnou pak zahraješ i na koncertě, víš…..“ Usmívala se, zato já jsem byla bez dechu. Vonda se nepřestávala usmívat. ,,Nádech a výdech, to prý pomáhá…“ ,,Já nemyslím, že je to dobrý nápad….“ Vydechla jsem…. ,,Nejsi náhodou teď tak trochu mojí dcerou…“ zadívala se na mně. ,,No, to …“ ,,Tak není co řešit…tuhle, nebo jinou??“ Dodala. Myslím, že jsem se začala i červenat. ,,Tuhle,ta je nej….“ Hlesla jsem tiše. Vonda mne k sobě přitáhla…..,,No tak, klid… nádech a výdech, prostě ti chci udělat radost… a tohle ti zůstane na dlouho, ne?“ ,,To ano, děkuju vážně, nevím co říct……“ Podíval jsem se jí do očí…. Byli teď spokojené… Ke kytaře jsme ještě pořídili obal, a další kapodastr… taky si Vonda koupila několik balíků notového papíru a několik bloků na poznámky… a pak jsme zamířili do obchodu s věcmi pro psy. To se Recheemu moc líbilo, obhlížel si regály…. Koupili jsme nějaké míčky, ringo –kroužek, a taky nějaké pamlsky ještě jsme objevili krásný obojek s červenozeleným šátkem, cestovní misku na vodu a ještě rukavici na kartáčování. Věci jsme uložili do kufru auta a vyrazili jsme pěšky do města. Prohlíželi jsme výlohy, tu a tam jsme zastavili abychom se podívali dovnitř, ale nic jsme zde nekupovali. ,,Nedáme si něco na zub…..“ Zeptala se Vonda. ,,Mohli bychom…“ souhlasila jsem. Vybrali jsme malou kavárnu v Santa monice. Usadili jsme se venku. Pozorovali jsme proudící davy turistů, kterých tu, i přes pokročilou dobu, bylo dost. Někteří se otáčeli, jak poznávali Vondu. Rechee seděl pod stolem a čekal jestli se neobjeví nějaký pamlsek. O čtvrt hodinku déle jsme pokračovali směrem k čínské čtvrti, kam jsme mířili pomalu na večeři. Našli jsme restauraci, kam nás vzali i s Recheem. Příjemná slečna nás zavedla ke stolu…sedělo se na zemi – to se líbilo psovi, který tak mohl spokojeně položit hlavu mně do klína. Jídlo bylo ostré a dobré. Na cenu jsem se raději neptala. Seděli jsme spokojeně najedení…Rechee dostal misku vody a trochu granulí. ,, Co budeme dělat teď?“Zeptala jsem se. ,,Máš nějaké konkrétní přání?“ Podívala se na mně. Drbala jsem psisko za ušima a uvažovala, co bychom ještě mohli dělat…. ,,No něco mně napadá….“ Začala po chvíli Vonda….,,Mohli bychom, tedy kdyby se ti chtělo zajít za jednou z mých sester….Má tady kousek výstavu fotografií… Luana.. víš..“ Dokončila myšlenku. ,,To by bylo prima….“ Zkonstatovala jsem. Zaplatili jsme a vydali se po Lane str. k malé galerii na konci ulice. Vstoupili jsme a zvonek náš příchod ohlásil. Nebylo tu mnoho lidí, ale na to, že bylo půl jedenácté to šlo. Procházeli jsme kolem expozice… byli tu černobílé fotografie z různých koutů světa….Vonda se více než o výstavu zajímala o lidi kolem, tedy jak mi došlo po chvíli, hledala mezi nimi svou sestru. ,,Vondo…!“ Uslyšeli jsme kdesi ze zadu místnosti. ,,Vážně, jsi to ty?“ Ten samý hlas se blížil. Po chvíli dorazila až k nám, drobná tmavovláska, s hnědýma očima, ty měla stejné jako Vonda. ,,Ahoj, Luano, byly jsme tu kousek, tak nás napadlo……“ začala Vonda. ,,Teda, vážně, jeto docela dlouho, co jsme se viděli posledně, co? A kdopak je tohle?“ Podívala se na mně. ,,Dobrý večer, já jsem Ally, stážistka, co u Vondy nyní bydlí…..“ Představila jsem se. Luaniny oči se rozšířili, jako by jí něco došlo, mně ne….. ,,Moc, moc, moc mně těší…. „ Popadla mou ruku a vroucně s ní třásla…..,,Jak se ti líbí U.S.A.?“ pokračovala, já uvažovala nad tím, zda je opravdu na mně tak znát, že nejsem Američanka, ale přestala jsem to řešit ve chvíli, kdy se do hovoru vložila Vonda….. ,,Je tu sotva pár dní, Luano, moc toho ještě neviděla……Jak se daří?“ ,,No, jo to je fakt, jo jde to pracuju teď na kolekci pro jeden časopis a možná bude i kalendář….a co ty?Nějaké novinky??“ Podívala se na mně a pak na Vondu, která po ní střelila neurčitým pohledem…. ,,Vše přestarém, oni jsou pryč, teď jsem moc ráda, že tu mám takovou skvělou spolubydlící….“ Řekla polohlasem…..a pohladila mně po zádech… Přemýšlela jsem, zdí tím oni, myslela Mitchela. A došlo mi i to, že jsem nikde neviděla ani jeho fotografie, ani fotografie syna….. asi jsem měnila barvu, protože mne Vonda vytáhla na vzduch a ptala se mne, zda jsem pořádku…. ,,Já, ano… jo zamyslela jsem se…to je vše…..“ Neměla jsem tušení jak se zeptat…. ,,Nad čím prosím tě…. Vypadala jsi, že omdlíš…..“ Prohlížela mně starostlivě. Podívala jsem se na ní, ale mlčela jsem….. ona však pochopila. Neřekla ani slovo, ale v očích se jí cosi odráželo. Vrátili jsme se mlčky do galerie. Prošli jsme dozadu, tam kde měla Luana ateliér… udělala nám čaj, který jsme stále mlčky upíjeli.Rechee ležel stočený do klubka na jednom z křesel a pozoroval nás. ,,Asi bychom už měli jet..“Pronesla tiše Vonda. Vstala jsem, Rechee byl v mžiku u mě. Rozloučili jsme se s Luanou a šli zpět k vozu, čekala nás hodinka pěšky…. ,,Ty fotografie byly moc hezké.“ Řekla jsem do ticha. ,,Ano, to byly…. Ona má opravdu talent. Ráda fotila už jako malá.“ Zahnuli jsme na rušnější ulici a mířili pořád dál na západ. Kluby brzo vystřídali obytné domy a za několik minut už jsem viděla i obchodní dům. Nasedli jsme do auta a zamířili domů. Trochu jsem si asi zdřímla, protože, když jsem otevřela oči, Vonda právě parkovala u zahrady. Vynesli jsme nákup a uložili jej, kytaru jsem opřela do stojanu v obývacím pokoji a zbylé ,,muzikantské“ věci jsem dala na klavír. ,,Asi jsi už hodně unavená, viď….“ Zeptala se Vonda. ,,Ani, ne, proč?“ Trochu jsem zalhala. ,,No, šla bych se ještě projít na pláž, půjdeš se mnou?“ Nepodívala se na mně, jen zamířila k zadním dveřím, vedoucím na pláž. Šli jsme po pláži docela dlouho…dorazili jsme až k těm útesům, které jsme viděli ráno s Recheem. ,,Tady jsem trávila dost času….“ Začala Vonda tiše mluvit….,,Když jsem se rozešla s Mitchellem….“ Pokračovala. ,,Napřed pořád sliboval, že se rozvede….. říkal, že Suzanne nemiluje, že je s ní vlastně jen kvůli Ruby….Pak z ničeho nic se objevil, že se rozvedl…a že si mně chce vzít…. Čekala jsem tak dlouho víš, a tak jsem ani neuvažovala a řekla ano…“ Zadívala se do moře…… ,,Pak se narodil Jack….vše se zdálo být dokonalé….“ Opřela se zády o útes a bylo vidět, jak se jí lesknou oči slzami….,,Jednou jsem dávala prát košile a všimla jsem si rtěnky na límečku……říkal, že to nic není, že ji nemiluje, že už se to nestane…nikdy…..pak…. pak začal jezdit s Jackem na víkendy pryč… a pak, prostě odjel a už se nevrátil, prý si potřebuje vše promyslet…. Že se prý Jackovi líbí na farmě….. já měla malér potom co odešel s alkoholem, tak ho získal do péče……..Teď začal volat… že si myslí, že bychom to měli nějak vyřešit… že se mu stýská, že ví co chce, ale já…. Já nevím……“ Po tváři jí stékaly slzy….mrkala, ale zahnat se jí je nepodařilo…Opřela jsem se vedle ní. Nevěděla jsem co jí na to říct… neznala jsem Mitchella osobně, ale ani trochu se mi nezamlouvalo, co jsem slyšela, ovšem z toho, jak mluvila bylo zřejmé, že ho stále miluje. ,,Víš, možná……“začala jsem pomalu…,,možná by chtělo si sednout a vše v klidu probrat, Nesouhlasím s jeho přístupem, ale jestli tuším správně, máš ho pořád ráda…..máte spolu syna, a asi i on, když ti volal, o tom uvažoval a chce to nějak vyřešit…“ mluvila jsem pomalu a soustředila jsem se na to abych mluvila klidně…. ,,Tohle není řešení…jeden tady …druhý tam a stále spolu…..“ Dokončila jsem myšlenky… Nastalo ticho………..Pak jsem rozpřáhla náruč a ona se mi tam vděčně schoulila. ,,Máš pravdu…..maličká….“ mumlala mi do ramene. Dorazili jsme domů, Rechee si vyskočil na pohovku a usnul. Zavřela jsem dveře. ,,Čas jít spát…“ řekla Vonda. ,,Hm, to máš pravdu – obě bychom měli jít spát.“ Vzala jsem Vondu za ruku. ,,Chtěla jsem ještě chvíli posedět u krbu….“zaprotestovala. ,,A ubíjet se myšlenkami na Mitchella??“ řekla jsem dřív než jsem to domyslela. Vonda se na mně zadívala a já věděla, že s ní nehnu. Pustila jsem jí a šla jsem do pokoje ve dveřích jsem se ještě otočila. ,,Nemá cenu si tímhle způsobem ubližovat…“ Vlezla jsem si do postele, ale nemohla jsem usnout. Chvíli jsem se bezvýsledně převalovala a pak jsem vstala šla do obývacího pokoje. Vonda tu nebyla. Prošla jsem celý dům, ale nikde jsem jí nenašla. Rechee seděl u dveří na pláž. Otevřela jsem je a on vyrazil, jakoby věděl kam zmizela… mně to bylo po chvíli jasné taky….. Úplně nahoře na útesu seděla a brečela……vylezli jsme za ní a usadili se těsně vedle. ,,Mám strach, že ho navždycky ztratím – je oba, když neudělám, co chce…“ Vzlykala. ,, A co máš udělat? Co chce??“ Zeptala jsem se a odhrnula jsem jí padající pramen z čela. ,,To ti právě nemůžu říct…..“ řekla. ,,Hm… tak to pak jo….“ Dívala jsem se do vln, které se tříštily o útes pod námi. ,,Holčičko, prosím, nezlob se, já, já vážně nemůžu, ještě ne…nejde to…….“ Rozvzlykala se znovu. Vzala jsem ji do náručí a hladila ji po vlasech. ,,Až budeš moct, tak mi to řekneš…. To nic, vážně, já se přece nezlobím….“ Hladila jsem ji dál…..Vonda přestala plakat. ,,Ještě, že tě tu mám, holčičko, moje…“ šeptala rozechvělým hlasem. ,,Nepůjdeme už opravdu spát??“ Zeptala jsem se. Podívali jsme se na sebe. Vonda vstala, já i Rechee taky. ,,Ano půjdeme spát…“ Vondě zářili uplakané oči do noci… Opět jsme došli domů, já jsem zamkla zadní dveře, Vonda zkontrolovala ty přední. Rechee zmizel v pokoji. Když jsme vešli, čekal na naší posteli. Mlčky jsme se převlékli a ulehli unavené, ale zase o krok dál…… ,,Dobrou noc…..“ Zamumlala jsem schoulená Vondě v náručí….. ,,Dobrou noc, a děkuju za všechno…..“ odpověděla Vonda a pak, pak už se vše rozplynulo.